O mě
Zpřístupňuji sílu koučinku všem, co ji potřebují, nejen těm, co na něj mají peníze.
Ing. Ondřej Skopec
Certifikace – systemický koučink
NLP techniky – kinestetická kotva, kruh dokonalosti, neurologické úrovně, pozice vnímání
Osobnost – INFJ
O mě a mé cestě ke koučování
Vždycky mě fascinovalo, co dokáže hlava. Ať už negativního nebo pozitivního. Zažil jsem si stav, kdy dlouhodobá nespokojenost, nervozita a stres ničí život, vztahy i výkon, ale i moment, kdy vám všechno docvakne a najdete klid a směr.
Řešení svých problémů jsem většinou hledal venku, ve změně prostředí, změně zaměření, změně postupu, změně tréninku, změně lidí, změně knih, které jsem četl, snaze získat ocenění od druhých. Došel jsem tak daleko, že jsem se vydal na pouť z Čech až na Finisterre (Španělsko). Záhy jsem pochopil, že zvednout se z gauče, naložit si na záda 30 % své váhy a vyrazit, nebyl nejlepší nápad. Odcházely mi všechny šlachy a klouby, které nebyly na takovou zátěž připravené, ramena jsem měl modré od popruhů, nohy samý puchýř. V hlavě jen “musíš tam dojít”. Neměl jsem žádné silné vnitřní “proč”. Nevědomě jsem doufal v nějaký zázrak z vnějšku, který ta cesta zařídí a všechno se vyřeší, a zároveň jsem šel dál hlavně kvůli uznání okolí. Střídali se mi stavy, kdy mysl dokázala naprosto vytěsnit fyzickou bolest a únavu, se stavem, kdy obojí jen umocňovala a kilometr jsem šel několik hodin.
Nakonec jsem si uvědomil, že ať udělám jakoukoliv změnu venku, ať dosáhnu čehokoliv, můj problém to vyřeší jen na chvíli. Protože jádro problémů se vždycky skrývá uvnitř, většinou jsou to nejrůznější strachy a nebo jen slepota a stereotypy myšlení. I když na nás něco objektivně útočí z vnějšího světa, psychicky nám to ublíží jen kvůli tomu, jak máme nastavený vnitřní svět, svou psychiku. Například, když jsem hrál fotbal a pokřikovali na mě fanoušci, že jsem něco pokazil, a já z toho byl mimo a rostla má nervozita, tak jen proto, že jsem měl přehnanou potřebu uznání od okolí.
Nezřídka na nás vnější svět útočí právě kvůli tomu, jak vypadá ten vnitřní. Právě kvůli mé přehnané potřebě uznání okolí, jsem nervózní a dělám chyby. Navíc nám naše vnitřní nastavení znemožňuje si pomoci. Zůstanu-li u fotbalu, měl jsem jako brankář strach z vysokých míčů, ale protože jsem se bál ukázat slabost, nešel jsem za trenérem, aby mi s tím pomohl.
Pouť jsem předčasně ukončil a začal jsem hledat způsob, jak se s vnitřními překážkami vypořádat a ideálně rychle. Shodou okolností jsem se měsíc po návratu seznámil s koučem Leošem Kubíčkem a tím začala moje cesta ke koučování. Nejdříve jsem absolvoval pár jeho workshopů, pak se mne ujal individuálně a já si zažil sílu koučování na vlastní kůži. Když po nějaké době spustil program pro výcvik koučů, tak jsem neváhal a nadšeně ho absolvoval. Byla to pořádná investice a dřina, ale na konci jsem byl jeden z mála těch, kteří závěrečnou zkouškou prošli.
Od té doby koučuji. Měl jsem štěstí, že Leoš workshopy a individuální sezení na začátku mé cesty dělal jen pro “dobrý pocit”, protože tehdy bych si je nemohl dovolit zaplatit. Proto jsem se zařekl, že budu i já jako kouč zprostředkovávat sílu koučování tak, aby ji mohl využít každý, kdo ji potřebuje, nejen ten, kdo si ji může dovolit zaplatit, a proto koučuji zdarma. Samozřejmě mě to limituje v tom, kolik mohu přijmout klientů a proto upřednostňuji ty, kteří si kouče za běžných okolností nemohou dovolit. Ale nebojte se mne kontaktovat, i když do takové skupiny nespadáte, třeba najdeme volné místečko. I když je teď prostoru ještě méně, protože jsem se rozhodl doplnit svoje koučovací portfolio o další dovednosti, opustil jsem doktorské studium, kde jsem se věnoval rozvoji lidského potenciálu a začal jsem se vzdělávat v mentálním tréninku a kvůli dalším výcvikům podmíněným formálním vzděláním jsem začal studovat psychologii.
Jsem prostě člověk, který potřebuje “vědět” a “umět”, ale umím i nádherně odpočívat. Moc rád vařím, trochu maluji, rybařím, píšu a dlouhá léta jsem hrál fotbal. Teď už fotbal jen sleduji a podporuji svého bratra Davida, který hraje na profesionální úrovni. Schopnost umět ho účinně podpořit, byla jedním z důležitých impluzů, proč jsem se rozhodl koučování věnovat. Nejen pro osobní život je koučink skvělý nástroj, pro sportovce může koučink znamenat zásadní obrat v kariéře. Vlastně v jakékoliv kariéře, v té sportovní, profesní, ale i životní. A vůbec nezáleží na tom, kolik člověku je, nebo z jakého je prostředí. Na začátku jsem měl představu, že je koučink jen pro mladší a že je důležité, aby kouč byl starší než koučovaný, ale pravda je úplně jinde. Skvělý přínos má koučink pro lidi v jakémkoliv věku a mnoho koučů vám potvrdí, že koučování funguje nejlépe, když nemají kouč a koučovaný téměř nic společného. Můžu potvrdit, že jedno z nejlepších sezení, které jsem zažil bylo s klientkou, která byla téměř o 30 let starší. Funguje to tak, protože koučování není o rozdávání rad a životních zkušeností. Pokud potřebujete pouze radu, uděláte lépe, když se zeptáte někoho moudrého a sympatického ve vašem okolí, kdo vás zná. Pokud rady nepomohly, pak přijďte za mnou.
